Problém nebo příležitost, Akcie, Investiční nemovitosti a jiná témata jsem zde na blogu už dříve otevřel. Téma Černé labutě jsem chtěl teoreticky otevřít a mezitím přiletěla. Bez varování, bez toho, že jsme to čekali. Zkrátka se zachovala přesně tak, jak se Černá labuť chová.
Přílet černé labutě
Nejdříve ve stručnosti, co znamená černá labuť. Vynechám krásného a hrdého obyvatele rybníků a zaměřím se na krizi, negativní zkušenost, aktuálně koronavirus. To vše nyní můžeme najít pod křídly černé labutě. Černá labuť se nejen v ekonomii používá k vyjádření situace, která přichází nečekaně, bez varování a má negativní vliv na společnost. Takže na křídlech černé labutě přilétl vir nebo vir přinesl černou labuť. Ať to pojmeme tak či onak, už je tady a nám nezbývá, než to přijmout jako fakt.
Černá labuť není naše neštěstí. Neštěstím jsme my sami. Lidé nebo jednotlivci a naše jednání.
Inter arma silent Musae
Ciceronův výrok, který známe také z textu Karla Kryla. Když mluví zbraně, múzy mlčí. Mám na to jiný pohled. Vidíme to nyní, když virus řádí napříč světem. Lidé mají problémy. Finanční, chybí společenský kontakt, nedostává se sil. I u nás si virus vybírá svoje oběti a bohužel je předpoklad, že si ještě vybere další. Takže zbraň mluví – i když je to mrňavý virus. A múzy nemlčí. Společnost se dokázala opět semknout. Roušky, 3D tiskárny, jídlo pro ty, kteří jsou v první linii. Najednou se nám zdají maličkostmi věci, které před několika měsíci byly „existenční“. Ekonomika měla růst pomalu, platy měly růst pomaleji a měli jsme se mít jen o něco lépe než před rokem. A vypadalo to jako tragédie. Najednou jsou odhady poklesu ekonomiky o 5% jako sci-fi a pokles o 10% jako realita, na kterou se upínáme s nadějí.
Proč mám rád černé labutě
Teď to může vypadat, že si libuji v tragédiích nebo opuštění komfortní zóny. Je to přesně naopak. Dokud existují černé labutě, mám naději. Je to vztyčený prst, abych se na chvíli zastavil a podíval se na to, jestli to co mám, je opravdu málo? Jestli mohu něco udělat jinak? Jestli si vážím všech příležitostí a přistupuji k nim s pokorou?
Co jsem udělal lépe? Co hůře? Kdo to vše zaplatí?
Co jsem udělal lépe
Starám se o svoje zdraví. Není to úplně 100%, ale když několikrát přiletěla moje soukromá malá černá labuť, zamyslel jsem se nad tím.
Nežiju od výplaty k výplatě. Pro mnoho lidí to vypadá tak, že se mi to dobře mluví, když mám příjem … Znám dost lidí, kteří mají příjmy větší než já a přesto jejich nároky jsou tak vysoké, že jim i krátkodobý výpadek příjmu způsobí velký problém. A na druhé straně znám i ty, kteří mají příjem průměrný a přesto jim i v dobách horších zůstává minimálně úsměv na tváři, že Báro 🙂
Vážím si vztahů. Když přijde nemoc, krize, výpadek příjmů nebo jiná nepříjemnost, najednou si vzpomeneme na své blízké a přátele.
Investuji a u toho přemýšlím. Nemám patent na rozum. Když mě skolí virus, tak si žádnou nemovitost ani cihlu zlata do truhly nevezmu. Ale když přiletí soukromá černá labuť, je lepší být méně závislý.
Co jsem udělal hůře?
Neposlouchal. Jedna z důležitých vlastností v životě i investování. Naslouchat. Rádi nasloucháme sobě a uniká nám to, co jsme se mohli dozvědět. Mlčet je těžké, ale velmi efektivní.
Byl netrpělivý. Tato moje vlastnost mě provází celým životem. Když se pro něco nadchnu, musím to mít hned. Zítra je jako nikdy. I když na sobě pracuji, stále to není ono …
Věděl vše nejlíp. Narozdíl od netrpělivosti se mi daří s tímto lépe zápasit. Jsem starší = chytřejší. Jsem zkušenější = mám pravdu. Jsem z Ostravy = tak tomu rozumím. To, že se snažím v dobré vůli přenést moje vidění světa na své okolí, neznamená, že je to pro ně štěstí. Nehledě na to, že se mohu extra ultra mýlit i když jsem starší, zkušenější a z Ostravy 🙂
Neusmíval jsem se. Alespoň ne dost. Protože úsměvu není nikdy dost.
A mnoho jiných věcí, které jsem mohl udělat jinak nebo lépe.
Kdo to vše zaplatí
Zaplatí to ti, kteří jsou nejslabší. Není to správné, spravedlivé ani fér, ale takový je život.
Staří – nemají dost energie, financí ani zdraví na to, aby se s černými labutěmi dokázali poprat tak, jako jiné skupiny. Jsou odkázáni na Múzy, které nemlčí.
Nemajetní – je to paradox, ale chudí často platí nejvíce. Nemají sílu nebo lobby, která by je hájila. Nevidí světlo na konci tunelu a tak žijí dnes bez ohledu na to co bude zítra. Neumí rozetnout bludný kruh.
Ti bez úsměvu – protivný pacient na smrtelné posteli má přednost na druhý břeh. Ten s úsměvem zde má ještě poslání.
Nakonec všichni – všude se na nás valí, stát by měl zaplatit, stát by měl pomoci, stát a stát. Stát natiskne peníze, ty přerozdělí, ale hodnotu těm penězům musí dát opět lidé.
Moje investice a černá labuť
Investuji finance. Učím se, buduji vztahy a myslím na svoje zdraví. Černá labuť sedla na celou zem. Blbnu doma, přesto se těším, až bude po. A pamatuji si. S každou neúspěšnou investicí se snažím nezapomenout. Po této černé labuti se budu snažit nezapomenout. A investovat stejně a více než předtím. Budu si vážit si toho, co mám.
Jak si vedou moje investice v době Labutě?
Tato labuť je pro mě milosrdná. Virus nepostihl nikoho z mých blízkých a finanční investice kolísají, ale žijí. Nemovitosti, akcie, práce, zlato … O tom příště.