Známé přísloví praví, že chybami se člověk učí. Tolik teorie. Ve skutečnosti jsme často odkázáni na to, chyby opakovat. Jelikož se nechceme ponaučit. Zde je mých 7 chyb, z kterých jsem se buď ponaučil nebo je stále opakuji.
1, lenost – kromě toho, že je to jeden ze sedmi hříchů, je to první z mých chyb, kterou se mi stále nepodařilo eliminovat. Vím, že mám úkol, který jsem si sám vymyslel a jediný kdo po mě vyžaduje jeho splnění jsem já sám. Nejhorší je udělat první krok a potom to už jde lépe. Lenost mě připravila o některé mikronemovitosti v době, kdy jejich ceny byly velmi podhodnocené, tedy vhodné k nákupu.
2, odkládání – odpoledne, večer, zítra, příští týden … Odkládání bych nazval menší leností a důsledky jsou podobné. V 90. letech nebyly informace dostupné na internetu a já jsem stále odkládal zjištění informací o stavebním spoření. Nakonec jsem si informace zjistil a ztratil 10 investičních let. Přišel jsem o možnost získat každoročně 4.500 korun, což byla jiná hodnota než dnes. Během 10 let jsem přišel asi o 50.000 korun a byty v té době stály 100.000 až 300.000. Mohl jsem mít v roce 2000 polovinu bytu zaplacenou „státem“.
3, tvrdohlavost – vytrvalost je důležitá nejen v investicích, ale jakékoli lidské činnosti. Vytrvalostí myslím, jít za svým cílem a nevzdat to u první překážky. Opakem je tvrdohlavost, kdy jsem sám sobě nechtěl přiznat, že směr kterým jsem se vydal je slepá ulička a čím dříve to pochopím, tím méně budu vyhazovat času, energie a financí na další zbytečný krok.
4, přesvědčení o své pravdě – lidé obecně se neradi mýlí. Pokud mi někdo narovinu, ale ne úplně diplomaticky ukázal, že se mýlím, začal jsem být více přesvědčený o své pravdě a hledal další nesmyslné argumenty, kterým jsem sám věřil /částečně moje zkušenost s bitcoinem/.
5, nerespektování ekonomických zákonitostí – banky jsou chytřejší než průměrný investor. Půjčit si v bance, zaplatit úrok a půjčené peníze reinvestovat s vyšším výnosem. Kdyby to bylo tak snadné, investuje do daného aktiva banka samotná /kontokorent kolem roku 2000/.
6, davová psychóza – všichni do toho jdou a mě „ujede výhodná investice“ pokud se nepřidám. Je čas nakupovat zlato, veterány, akcie, byty nebo dluhopisy … Asi slyšela většina z nás tyto věty.
7, neponaučení se z vlastních chyb – kombinace všech předchozích a mnoha dalších. Mnohokrát jsem investoval čas na to, abych šel slepými uličkami nebo si zjistil informace o investicích, kterým ne zcela rozumím. Když jsem svého času vypracoval byznys plán a přednesl ho investorům, byl jsem přesvědčivý a fakta hovořila pro mě. Dostal jsem od nich nabídku na rozjezd mnou předneseného plánu. Byli ochotni na rozjezd investovat milión korun a v následnujících letech podle potřeby přidat další finance. Nakonec jsem se rozhodl do uvedeného partnerství nevstoupit. Ale předtím jsem investoval mnoho času do informací, sebevzdělávání, oslovení dodavatelů a vypracování průzkumu trhu odběratelů. Na druhé straně jsem chtěl velmi často po neúspěšné investici, na tuto investici zapomenout. Neudělal jsem si ani stručnou sebereflexi mých chyb a proto jsem je po nějaké době opět opakoval.
A zde jsou stručně další
- strach ze ztráty, který uzavírá mnoho investičních příležitostí
- netrpělivost – pokud se výsledek nedostaví v krátké době, „nemá to smysl“
- chybné přesvědčení, že investice rozdělená mezi více investorů , přináší v budoucnu problémy
Máte podobné zkušenosti? A ponaučili jste se ze svých chyb?