Známe to všichni. Dovolená letí rychleji než pracovní dny a zaměstnavatel svým zaměstnancům nabízí pouze zákonem stanovený počet dnů dovolené, případně nějaké dny navíc, aby byl konkurenceschopný. Jak lze tedy získat dva dny navíc?
Je to vždy o jiném úhlu pohledu. O investicích a o tom, jak umíme využívat informace, které nám život přináší. Není nezbytné být milionářem ani ekonomickým expertem, abychom začali vnímat naše finance a čas jako spojité nádoby. Většina zaměstnanců nedosahuje průměrné mzdy. To znamená, že buď se snaží vyjít se svým příjmem a méně utrácet nebo pracovat přesčas. Rok 2019 má 251 pracovních dnů, tak není neobvyklé, že mnoho zaměstnanců, kteří nedosahují na průměrnou mzdu odpracují pár dnů přesčas. Z fondu pracovní doby takový zaměstnanec např. neodpracuje 25 dnů dovolené, ale zase si 2-5 pracovních dnů „přidá“ v rámci přesčasů.
Většina těchto zaměstnanců má na běžném účtu úspory v řádu desítek tisíc korun, které leží ladem s úrokem nula nula nic. Často slýchávám, nemá cenu to jakkoli investovat, nechci riskovat a těch pár korun mi za to nestojí. Je zvláštní, že často nejvíce mrhají penězmi na běžných účtech ti, kteří mají problém vyjít s penězi a proto tráví pár dnů ročně prací přesčas.
Pokud tedy zaměstnanec s hrubou mzdou 25.000 měsíčně zaplatí daně a odvody státu, zůstane mu cca 20.000 za 20 pracovních dnů v měsíci. Za tisíc korun jde na celý den do práce. Nepočítá čas strávený cestou ani čas, který nemůže strávit s rodinou. A jak získat 2 dny dovolené?
Stačí investovat 20.000 korun ročně na stavební spoření. Bez ohledu na to, zda je vložíme na začátku nebo na konci roku, dostaneme 2.000 státní podpory a případně úrok, který nám sežere poplatek za vedení účtu. Přesto, si většina zaměstnanců může „koupit“ dva dny dovolené v roce, které nemusí strávit prací přesčas. Stačí jen 2 dny v roce za sebe nechat pracovat peníze.
Zajímavá myšlenka, jak přemýšlet o čase a penězích. Člověk by si řekl, taková drobnost, ale líbí se mi to. Dokáže to úplně změnit myšlení. Díky!