V našem seriálu se nebudeme zaměřovat pouze na ekonomické vyjádření investice, ale také na investice ze širšího pohledu. Odložení současné spotřeby, radosti nebo pohodlnosti ve prospěch užitku nebo většího výnosu, radosti v budoucnosti. Začneme tím, co bývá často až na prvním místě. PENÍZE.
Peníze sice nejsou zárukou štěstí, ale bez nich je na světě o poznání hůře. Proto se většina z nás snaží nějaké peníze mít. Můžeme vyhrát ve sportce, generovat úroky nebo zisky, dostat dar, něco zdědit a také můžeme peníze získat jedním ze dvou nejpracnějších způsobů, které jsou ovšem nejvíce efektivní. Podnikání a zaměstnání. Která forma je méně pracná nebo více efektivní bude v některém z příštích blogů. Nyní se zaměříme na to, že nějaké peníze máme a co s nimi můžeme udělat.
Každý měsíc máme finanční částku, kterou můžeme utratit a čekat na další, kterou opět můžeme utratit a takto fungovat. Na investování nám ovšem nezůstane ani koruna. Nemluvě o případech, kdy utratíme to co máme a ještě utratíme půjčené finance. Tam je pochopitelně možnost investování nereálná či dokonce záporná. Vraťme se tedy k tomu, že jsme zaměstnanec, který každý měsíc dostane výplatu a je rozhodnut investovat.
Investování je pyramida. Pokud chceme dlouhodobě generovat profit z investice, musíme začít stavět na pevných základech. Důležité tedy je, snažit se mít příjem, který pokryje naše životní náklady. Nezbytné životní náklady. Mít každý rok nové Ferrari je sice lákavé, ale nejdříve potřebujeme jíst, bydlet, oblékat se a poslat děti do školy. Často se říká, že by investor – běžný smrtelník – měl odložit 10% svého příjmu měsíčně. Mám na to jiný pohled. Je důležité naučit se pracovat s penězi. Může to být 5% nebo 90% příjmu, ale důležité je začít. Pokud máme v zaměstnání příjem, který již nejsme schopni navýšit našim úsilím, podíváme se na stranu výdajů. Potřebuji nutně rifle za 2.000 korun nebo mi stačí za 1.000. Potřebuji za 1.000 nebo mi stejnou službu udělají za 600. Na straně výdajů velice často utrácíme peníze, které nám ani nepřináší větší radost nebo užitek.
Jsme tedy v bodě nula. Máme měsíční příjem, který jsme se snažili maximalizovat. Máme měsíční výdaje, které naopak minimalizujeme a rozdíl mezi těmito částkami nám zůstává ve formě financí, které můžeme investovat. Jsme na začátku našeho investičního života a první krok je běžný účet.
Běžný účet nám stačí jeden. Pokud máme mít další účty, mohou být spořící a jiné. Když své peníze získáme za odvedenou práci, bylo by naivní proměnit je za poplatky, které nám nic nepřináší, žádnou výhodu. Proto si najdeme běžný účet, který splňuje naše požadavky. Pokryje naše potřeby – platby, bankovní karta, inkaso a to vše lze v dnešní době pořídit s nulovým měsíčním poplatkem. Mít platební kartu, s níž neplatíme za výběry v zahraničí je lákavé, ale když jedeme jednou za rok do Chorvatska a v peněžence nám běhají chorvatské kuny, opravdu takovou kartu potřebujeme, byť je poplatek pouze 200, 300, 500 korun ročně? Na běžném účtu naspoříme rezervu na 2 měsíce našich výdajů.
Zvládli jsme první krok a na běžném účtu máme pohotovostní rezervu ve výši dvojnásobku našich měsíčních výdajů. Tato částka tam zůstává a každý další měsíc posuneme náš rozdíl mezi příjmy a výdaji a krok dále, na spořící účet.
Spořící účty budou tématem příště.