Chceš si vytisknout peníze? Je to nezákonné a můžeš skončit v base. Protože když vytiskneš peníze, bude to padělání. Jediné co není proti zákonu je tisk pravých peněz. A to má povoleno pouze stát. Tisk peněz vypadá jako řešení mnoha problémů. Ale není. A dnes už se ani tisk peněz nenazývá pravým jménem. Je to Kvantitativní uvolňování.
Tento blog jsem měl rozepsán delší dobu. Hlavní myšlenkou bylo, jak špatné je, když stát tiskne peníze bez rozmyslu. A najednou přišel čínský virus a vše je jinak. Je tedy tisk peněz, protože to je politiky vyžadováno, správný?
Zlatý standard
Pamatuji si jako dítě, když bylo na bankovkách napsáno, peníze jsou kryty zlatem. S klukama jsme měli nápady, asi jako mnoho jiných, jak zlato z bankovek seškrábneme a budeme bohatí. Budeme mít hromadu zlata. Fyzické zlato na bankovkách tenkrát nebylo a dnes už ani nejsou kryty zlatem. Co tedy Zlatý standard nebo bankovky kryté zlatem znamená?
Podívejme se na to jednoduše. Na začátku byl výměnný obchod. Třeba pecen chleba za litr mléka nebo 2 kila obilí. Mléko a obilí bylo celkem dělitelné. Horší to bylo třeba s dobytkem. Půl krávy lze prodat, dost blbě se ale s tou polovinou odchází z trhu domů. Natož půl krávy nedává polovinu mléka proti celé. Tak postupně došlo k přechodu na univerzálnější směnu. Mléko, obilí, chleba nebo kráva za prostředek směny, jež byl akceptován všemi. Mušle, mince z mědi nebo kovu a následně zlato. Zlato bylo, je a bude s námi zřejmě ještě dlouho. Vypadalo to jako dokonalé řešení. 1 zlatá mince za pecen chleba nebo obilí, 20 zlatek za krávu a 100 za dům. Problém ovšem nastal, když jsme chtěli menší množství nebo třeba 1,5 litru mléka. Mince nešly dělit.
A tak byl zaveden zlatý standard. Stát vydal papírky, peníze, měnu … Jinými slovy, za kilogram zlata natiskl bankovky, které neměly žádnou hodnotu, ale prokazovaly vlastnictví daného množství zlata. V dnešní době je to podobné s akciemi, nebo dokladem z čistírny či šatny v divadle. Ten malý lístek je pouze dokladem o tom, že má naše partnerka v šatně norkový kožich za milión a já mám lístek dokládající vlastnictví ošoupané bundy.
Jsme tedy ve fázi, kdy jsem za kilogram zlata dostal určité množství papírků, peněz a za ty jsem mohl nakupovat. Provádět směnu. Nebo jsem mohl přijít do banky a za tyto papírky si vyzvednout svůj „kabát z šatny“ neboli vybrat si odpovídající množství zlata.
Peníze nebo měna?
Často se tyto pojmy zaměňují a mívají různá vysvětlení. Nejraději mám popis, který nejvíce odpovídá realitě. Peníze jsou uchovatelem hodnoty, měna je prostředkem směny. Když mám v peněžence 1.000 korun, možná mi to uchová hodnotu den nebo měsíc. Ale ne déle. Papírové peníze vnímám jako měnu. Za stejnou věc musím vydat v čase více oněch papírků. Když se vrátím do divadelní šatny, tak i ten lístek s číslem jsou pro mě peníze. Na začátku představení tam dám kabát a dostanu lístek. Na konci představení dostanu stejný kabát. Ten malý lístek mi uchoval hodnotu. Nedostanu kabát bez jednoho rukávu.
Konec zlatého standardu
Stalo se tak v roce 1971. Od té doby státy tisknou měnu, kterou nazýváme penězi. Nebo si zkus koupit za stejnou částku stejný produkt dnes a za rok. Tisk peněz způsobuje pokles hodnoty. Inflaci. Proto se snažím investovat do hodnot. Dům nebo byt má stejnou hodnotu. Jen množství papírků, měny, které musíme vydat se zvyšuje. Pokud vlády potřebují financovat svoje stále vyšší výdaje, zapnou rotačky a tisknou se peníze. Pardon, netisknou se peníze, provádí se Kvantitativní uvolňování.
Tisk peněz vs. Koronavirus
Tisk peněz, kvantitativní uvolňování, se začal rozmáhat jako mor. Snadné, rychlé, efektivní. Dluhy se jako sněhová koule valí před námi od voleb k volbám. Ačkoli jsem odpůrce QE /kvantitaivní uvolňování/, nyní je správný čas. Koronavirus je Černá labuť, ale tato krize není typicky očistná kúra. V normální krizi mají odpadnout slabí a neefektivní a nahradit je schopnější. Je to ku prospěchu společnosti jako celku. Zubař mi taky vyvrtá kaz i s kusem zdravého zubu, aby zabránil většímu problému a snad mě zubní vrtačka přiměje pečovat o chrup efektivněji.
Ale nyní není krize neefektivních. Nyní je krize všech. Špatná restaurace nefunguje stejně tak jako dobrá. Když skončí obě, bude to v neprospěch všech. Není čas rozhodovat kdo je lepší a kdo horší, kdo by měl být „zachráněn“ a kdo ne. Je třeba rozdat peníze všem a nechat ekonomiku, ať svůj ozdravný proces provede poté. A jelikož stát nemá vlastní peníze, ale pouze peníze svých občanů, tak dluh zaplatíme později všichni.
Koronavirus je jako exekutor. Pokud jsi nedopatřením poslal chybně bankovní platbu před rokem nebo jsi byl na dlouhé nemocenské bez příjmu a stal ses dlužníkem, není vhodným řešením zabavit ti dům. Lepší je, snížit ti splátky. Rozložit v čase nebo ti půjčit. Zůstane ti dům, rodina i práce. A přestože v budoucnu zaplatíš více, je to výhodné pro tebe i pro věřitele.
Takže tiskněme
Ano, stát by měl natisknout a rozdat peníze. Ale stejně tak by se měl ponaučit, jako každý z nás. Příští krize, příští labuť, příští příležitost už nemusí být tak vstřícná. Moc nevěřím tomu, že si stát vezme ponaučení do budoucna. Nicméně věřím, že lidé ano. A příště z krize udělají svoji příležitost ti lepší. A neschopní s nataženou dlaní se uplatní v jiném oboru.
Na které straně budeš příště ty?
